| http://www.skalsky.net » Fotky z akcí a cest » Roháče 2010 | |
|
Po delší době jsme se odhodlali vyrazit někam na pořádný kopec a poté, co se k nám připojilo i pár dalších odvážlivců, vyrazili jsme na západ Tater, do Roháčů.
Celkem nás jelo 8 kusů, rovnoměrně rozloženi mezi něžné a méně něžné pohlaví. Zkušení vandrovníci Petra s Vaškem, autoturisti Věrka s Milanem, přidali se
i příležitostní turisti Jana s Daliborem a nakonec se nám podařilo přemluvit i Pavlu s Alešem, kteří defacto jeli ve třech (neúspěšně se to snažili tajit). Parta dobrá, všichni jsme mladí, krásní, zábavní a přirozeně skromní - prostě ideální kombinace pro 4 večery plné zábavy a 3 dny plné chození po kopcích. Ve zvacím dopise všichni dostali podrobnosti k pobytu, cestě i chystaným výletům - tedy nikdo si na místě nemohl stěžovat, že nevěděl, do čeho jde (přesto to někteří provokatéři v průběhu pobytu marně zkoušeli) |
|
|
« Oravský hrad » « Výprava na Sivý vrch » « Muzeum Brestová a volné chvíle » « Roháčská plesa » |
|
| Když jsme okolo desáté ráno vyjížděli z Ostravy směrem k Zuberci, už jsme znali přibližnou předpověď počasí - slunce, slunce, slunce a teplo, teplo, teplo ... tedy pouze dnes. Od zítřka by mělo pršet, pršet, pršet - 5 dní a 5 nocí. Haháááááá, kdo by takhle blbé předpovědi věřil - to se nás jen bratři Tataráci snaží vyděsit. I tak jsme se ale snažili po cestě maximálně využít hezkého sobotního počasí - cestou kolem Oravského hradu zalitého slunkem jsme si raději udělali několikahodinovou pauzu. Člověk nikdy neví, kdy zas to slunko uvídí - navíc s druhou čtveřicí jsme se měli sejít až v Zuberci někdy pozdě odpoledne, tak kam bychom spěchali. | |
|
Oravský hrad a přilehlá ves |
|
| Oravský hrad byl postaven cca v polovině 13.století jako obranný hrad pro důležitou obchodní stezku mezi Polskem a Uherskem. Něco, co su stojí více než 700 let, to už stojí za to vidět zblízka. Do první prohlídky jsme měli asi hodinu času - dost na to, abychom ulovili něco s snědku a utěšili falešný zpěv našich vyhladovělých žaludků. Nutno uznat, že střapačky se zelím, lokše a halušky z bryndzou si přímo říkaly o to, abychom je pustili na exkurzi našich útrob - on hlad taky udělal své, takže za chvíli jsme mlsně obhlíželi, jestli někomu na talíři něco nezbylo. Nezbylo :( . | |
|
|
|
Náležitě posilněni jsme mašírovali na hrad - kopeček k hradní bráně byl trošku krutý, s plným bříškem se nám stoupalo ztěžka. Ještě horší pro některé bylo vědomít toho, že
Roháče takhle milorsdné nebudou, tam kopec po 5ti minutách nebude končit ani zdaleka. Ztěžka popadáme dech a čekáme na průvodkyni, která celou naší asi třicetihlavou bandu
zve dál. Už při prvních dvou zastávkách na prvním nádvoří nás zasypává haldou historických fakt: První zmínka o Oravském hradu je z roku 1267 - na původním místě menšího dřevěného hrádku byl po vpádu Turků hrad přestavěn na kamenné sídlo. Od roku 1298 hrad vlastnim Matúš Čák Trenčianský, poté magistr Donča. Od roku 1333 hrad získává Karol Robert a až do husitských válek hrad slouží jako sídlo zdejší župy. ... Nebýt Matúše Čáka, jehož jméno mi utkvělo v hlavě ještě ze školních škamen, byl bych se v tom výkladu zcela ztratil - žádné ze zmiňovaných jmen mi nic neřeklo a tak jsem začal mít pochyby o svém vzdělání. Naštěstí výklad pokračoval a občas jsme zaslechli i známější pojmy. |
|
|
|
|
Hrad hrál svou roli i v době husitských válek, kdy ho vlastnil Ctibor ze Ctibořic, poté ho zkonfiskoval Matěj Korvín, který byl po dlouhé době z těch, kteří nechal hrad opravit
a přistavět obytné budovy. A roku 1556 ho konečně získali Thurzové. Pro hrad to znamenalo rozkvět a investice do rozvoje, Thurzové byli zdatní obchodníci a díky jejich
blahobytu vzkvétal i hrad. Právě dynastie Thurzovců upravila hrad do té podoby, jak hrad známe dnes. Nechápu, jak může tak drobná slečna stihnout lovit v hlavě haldu čísel a událostí, do toho nezabloudit ve spleti chodeb a ještě stihnout dýchat - pořád lezeme po schodech kamsi nahoru. Jednu z mnoha věcí, kterou jsem si nezapamatoval, byl počet schodů, které jsme po dobu prohlídku vyšplapali. Pohled z horních pater hradu směrem na nádvoří a okolí ale byla slušná odměna. |
|
|
|
|
Po prohlídce jsme se vydali do Zuberce - nádherné počasí celý den nám dávalo naději, že rosnička předpovídající dlouhodobé deště měla při předpovědi nejspíš ucpané sondy.
Svítilo sluníčko, bylo příjemných 15 stupňů, nad horama začalo zapadat slunko - prostě pohled pro bohy. Už jsme se těšili na následující den. Hodinu po setmění dorazil i druhý povoz s další čtveřicí - Pavla, Jana, Dalibor i Aleš zapadli do nejbližší hospody smýt prach z cesty. Před spaním jsme se tak stihli dohodnout jen na tom, že ráno v 9 vyrážíme směr Zverovka a tam odsud uděláme výlet na Sivý vrch. ... to jsme ještě netušili, jak krásné bude následující den počasí. |
|
| pokračování » |