| http://www.skalsky.net » Fotky z akcí a cest » Skotsko 2008 | |
|
Do Skotska jsme si odskočili z Londýna jen na pár dní - těch pár dní s kamarádkou Danou a jejím domorodým přítelem Danem rozhodně stálo to za to -
určitě bychom to rádi někdy zopakovali :) Tímto děkujeme Daně i Danovi za poskytnutý azyl, lekce skotské angličtiny a další věci, na které
během vyprávění narazíme :). Na procestování Skotska skrz naskrz a ještě poznat zdejší lidi, kulturu a mentalitu, na to nám 4 dny nestačily - ale projeli jsme okolí Aberdeenu, přes střední a severní část jsme se dostali až k Loch Ness, stihli jsme se podívat do kolébky světového golfu v St.Andrews a také navštívit kulturní a historické centrum Skotska - Edinburgh. |
|
|
« Okolí Aberdeenu » « Cestou na Loch Ness » « St.Andrews a Edinburgh » |
|
| Na čtvrtek a pátek, jsme měli v půjčovně zamluvené auto - modrý Opel Astra s prázdnou nádrží a volantem vlevo. Po pár minutách nezbytných k vyřízení dokladů a zaplacení výpalného jsme vyjeli natankovat. Ačkoli to bylo jen kousek, jízda vlevo z toho udělala nevšední zážitek :) Když jezdíme u nás doma a jsme za volantem, moc dobře známe tu vzdálenost od volantu ke krajnici - jsme zvyklí jezdit kousek od krajnice. Mno, tohle si ve Skotsku nezvykejte :) Jakmile to zkusíte a budete sedět zase ten svůj navyklý kousek od krajnice, vaše drahá polovička na sedadle spolujezdce se zákonitě musí ocitnout ve škarpě, na obrubníku nebo už na chodníku - a jet škarpou není zřejmě nic příjemného. Soudím tak podle toho, jak se na mne Věrka podívala ve chvíli, kdy jsme podobným stylem projížděli první zatáčku. Naštěstí tahle lekce přišla hned na začátku a tak po celý zbytek našeho popojíždění po Skotsku jsme podobný výlet mimo hranice silnic už nezažili. | |
|
Okolí Dunnotar Castle |
|
|
Když jsme se konečně vymotali z Aberdeenu, zamířili jsme po výpadovce na Edinburgh - první cíl naší dnešní cesty je hrad Dunnottar, jedno z nejhezčích
(a turisty často opomíjených) míst ve zdejší oblasti. Za necelých 20 minut jsme sjížděli po odbočce na městečko Stoneheaven a pár minut poté jsme už parkovali
kousek od pobřeží. Dunnottar Castle před námi, nebe téměř bez mráčku - prostě paráda. Od hradu vede po pobřežních skaliskách stezka směrem k Stoneheaven a protože nás netlačil čas, udělali jsme si malý pěší výlet. Všude okolo kvetly jakési žluté keře, které měly nádhernou medově sladkou vůni - a nepříjemně pichlavé bodáky. Jak jsme zjistili, je to Honeybush - keř původně z jižní Afriky, který má nespočet léčivých účinků (to jsme ale zjistili až doma). Touto cestou jsme se dostali až na vrcholek "Černého kopce", kde stojí Stoneheaven War Memorial - památník obětí II.světové války. Zvláštností tohoto památníku je zejména to, že na všech okolních lavičkách jsou přivrtané tabulky se jmény mnoha lidí, kteří zde nebo ve zdejším okolí zahynuli v posledních 50ti letech. Jak nám večer Dan objasnil, je zde při úmrtí člena rodiny celkem běžné, že pozůstalí někde vyvěsí památeční cedulku s jeho jménem. |
|
|
|
| Cestou zpátky jsme odbočili ze stezky a vyšlapanou stezičkou v tráve jsme balancovali po okrajích útesů. Hejna racků okolo nás, průzračné modrozelené vlny rozbíjející se o úpatí vysokých útesů - seděli jsme v trávě na útesech a užívali jsme si ten klid a pohodu - nejspíš bychom se takhle dokázali kochat věčně - ale Dunnottar Castle čeká :) | |
|
|
|
Dunnotar Castle a jeho historie |
|
|
Místo, kde byl postaven cca v 7.století Dunnottar Castle, bylo osídleno již 5000 let před Kristem. V 9.století byl hrad zničen při nájezdu Vikingů
- v bitvě na obranu hradu zahynul i tehdejší skotský král Donald II. . Hrad byl ale opraven a ve 12.století se stal sídlem katolíků - od r.1276 i s
první kamennou kaplí ve Skotsku. Podle jedné z výpravných básní "slepého Harryho", básníka z 15.století, právě na tomto hradě zapálil William Wallace kapli, ve které v tu dobu pobývala
skupina anglických vojáků. Tato báseň byla také inspirací ke scénáři amerického filmu Statečné srdce (BraveHeart). Od 14.století pak byl Dunnottar Castle domovem jedné z nejsilnějších skotských rodin - Earlů Marischal. Sir William Keith, první Earl Marischal, zde nechal zbudovat hradní věž. Král James II. udělil rodině Keithů titul Earl Marischal - byl to jeden z nejprestižnějších titulů se speciální zodpovědností za ceremonie, skotské korunovační klenoty a bezpečnost královy osoby. Nebylo tedy nic neobvyklého, když na Dunnottar Castle pobýval král James II., stejně jako později třeba skotská královna Mary. Dunnottar Castle hrál také důležitou úlohu při povstání Olivera Cromwella v polovině 17.století. Právě zde trávil noc Charles II., při honbě za Cromwellem (a pomstou za svého popraveného otce) a právě zde pak byly rodinou Keithů střeženy skotské korunovační klenoty. Osádka 70ti vojáků pak čelila osm měsíců obléhání hradu, než se vzdala. Na počátku 18.století byl hrad zabaven vládou a to poté, co byl poslední (10.) Earl Marischal, George Keith, obviněn z napomáhání Jakobínům. Od této doby až do roku 1925 hrad chátral v područí vlády. Od r.1925 se o něj stará rodina Cowdray-Pearson a nejenže je nyní hrad zpřístupněn návštěvníkům, ale je i systematicky opravován. |
|
|
|
|
Ze Stoneheaven na Drum Castle |
|
|
Po prohlídce okolí hradu jsme vyrazili do Stoneheaven ... už jsme měli docela hlad, bylo brzké odpoledne a nikde žádné KFC :) Malebné městečko Stoneheaven
se nám moc líbilo, s odstupem času litujeme, že jsme tam nezůstali mnohem déle. Po chvilce bloudění jsme dorazili do přístavu a v jedné (jediné otevřené) krčmě jsme
si dali Věrčin oblíbený Cider (já měl zas jen vodu - být řidič je prokletí) a tradiční Fish & Chips. Rybička byla vynikající, bramborové čipsy křupavé a moc dobré
- byla to taková přístavní pohoda po prochozeném dopoledni. Vůbec se nám nikam nechtělo. Nakonec jsme se prošli okolo náměstí, koupili něco sladkého v místním obchůdku a
vydali jsme se na další hrad v okolí. Díky ochotnému domorodci na bicyklu z první světové války jsme po 10ti minutách bloudění konečně vyjeli tím správným směrem
ze Stoneheaven a přes Banchory jsme se dostali až k Drum Castle. Drum Castle byl postaven cca v 13.století, při postávání na nádvoří jsme úplně cítili, jak z něj dýchá atmosféra středověkých rytířů a skotských dějin. Za hradem je nádherná rozsáhlá zahrada se spoustou květin, po straně pak altán věnovaný rodině současných vlastníků hradu. V roce 1323 daroval Robert Bruce tento hrad svému sluhovi, Williamu de Irvine, za jeho služby poskytované v bitvě u Bannockburnu. Hrad tak zůstal v majetku rodiny Irvinů až do roku 1976, celých 24 generací. |
|
|
|
|
Kamenné kruhy |
|
|
Z Drum Castle jsme to vzali zkratkou - kousek odsud měly být jakési "kamenné kruhy", pravděpodobně pozůstatky starých pohřebišť. Zkratka nejenže nebyla kratší,
ale jak už to u zkratek bývá, byla to i podstatně horší cesta - prokodrcali jsme se k cíli možná až po půl hodině. Odměnou nám byl shluk šutrů mezi zahradou
jakéhosi pastevce skotu a z druhé strany bylo pole plné ovcí. Mezi tím vším byl pás trávy cca 20m široký, na jehož konci se skrývaly ony kamenné kruhy. A do toho
nás věčně prudil pravděpodobně pastevcova stará kulhavá borderkolie - chtěl jsem ji pohladit, ale smrděla tak strašně, že jsem jí raději jen házel šišky na aportování.
Příště zas pojedeme na nějaké kamenné kruhy ... :( |
|
|
|
|
Frazer Castle |
|
|
Frazer Castle je jeden z nejmlaších skotských hradů - koncem 15.století byl postaven Thomasem Fraserem jako velký statek, v letech 1575-1635
pak byl přestavěn dalšími členy rodiny Fraserových (Michael a Andrew) do současné podoby. Hrad je vcelku veliký, ale téměř se ztratí v rozlehlém okolním parku - s přicházejícím večerem a zapadajícím slunkem to působí velmi romanticky. Hrad už byl zavřený - dalo se vejít jen na nádvoří. Po obchůzce po okolí jsme odpočívali měli sílu už jen odpočívat na lavičkách u hradu, koukat na zapadající slunce ... a už jsme se těšili domů na večeři :) Naštěstí Dan je v kuchyni jako doma a tak jsme hlady neumřeli. |
|
|
|
| pokračování » |