| http://www.skalsky.net » Fotky z akcí a cest » Vysoké Tatry | |
| Konec září a nastupující podzim přímo vybízí k výletu do přírody, obdivování
žlutočervených listnáčů případně užívání si posledních záchvěvů teplého slunka třeba někde na horách. Podařilo se nám skloubit všechno do jednoho
a konec září jsme tak prožili v malém penzionu ve Ždiaru na úpatí Belianských Tater. poznámka: za zapůjčení některých fotek děkuji Daliborovi s Janou (bez nároku na honorář :) ) |
|
|
« Okolí Ždiaru » « Belianské jeskyně, Kežmarok » « Solisko a Bystré sedlo (2314m) » « Skalnaté pleso a Lomnický štít » |
|
| Z Prahy jsme vyrazili dopoledne a přes Brno a Starý Hrozenkov jsme se dostali k bratrům Slovákům a přes Žilinu, Martin a Liptovský Mikuláš jsme se po celodenní tůře dostali až do Vysokých Tater. Ještě za světla jsme mohli obdivovat vrcholky Vysokých Tater - v tu chvíli jsme ještě nevěděli, že v následujících dvou dnech je díky mrakům a dešti nikdo neuvidí. Po ubytování v penzionu Enrico jsme až do půlnoci oslavovali příjezd a čekali na zbytek výpravy, který dorazil chvíli před půlnocí - a zatímco jsme uléhali do peřin, nad Tatrami se valila mračna. | |
| Po vydatné snídani jsme se vydali poznat naše nejbližší okolí - informační centrum otevíralo až v 10 a tak jsme si vystačili s obrovskou mapou na ceduli u cesty, naplánovali trasu k hotelu Magura a vyrazili jsme. Na některých z nás se brzy začala projevovat únava - těžko říct, zda po namáhavé včerejší cestě nebo stejně namáhavém bujarém nočním veselí - když jsme po turistické modré dorazili k rozcestí, bylo jasné, že na Havrana se drápat nebudeme a tak jsme pokračovali podél potoka skrz zpola vykácený les až k místním sjezdovkám, kde jsme spáchali pár společných fotek. | |
|
|
| Navíc to vypadalo na pěkný liják a tak jsme přidali do kroku a skončili v místní hospůdce. Než donesli baštu, měli jsme možnost ohodnotit doplňky visící na stěnách ... zatímco chlapci spíš obdivovali sušící se dívčí kroj a představovali si lepé dívčí tvary, které se do něj musí vtěsnat, většina děvčat jistě zaregistrovala chomouty a tak měly čas k myšlenkám "kterak navléknout chomout tak, aby toho mýho chlapa myšlenky na kroj přešly" :) Jídla jsme se nakonec dočkali, halušky a lokše nám přišly vhod ... olizovali jsme se až za ušima (svýma). Cestou do penzionu jsme pak obdivovali místní stavby - ať už to byla cukrárna, kostelík a místní cintorín, samoobsluha nebo polorozpadlé ruiny pamatující snad všechny války minulého století. | |
|
|
| A co dělat na horách, když se setmí? Protože nám paní domácí k večeři pravidelně připravovala nefalšované lukulské hody, museli jsme večer hodně sportovat. Někteří z nás točili pípou (než došlo pivo), jiní se chopili karet a nakonec jsme všichni skončili u Aktivit - vysvětli, nakresli, předveď ... a tím jsme se prokousali až k dalšímu dni. "Vlající prapor" pantomimicky ztvárněný Jančou nebo Daliborovy kreslené "rajóny" byly jedny z mnoha momentů, díky kterým jsme se prosmáli až do druhého dne (vítězkou o nejpronikavější smích byla Pavla, jejímž smíchem by se dala řezat kulatina do metrového průměru :) ) A pak že na horách se chodí brzy spát :) | |
|
|
|
Výletů po Ždiaru už jsme moc nepodnikli, každý další den jsme se snažili vyrazit někam mimo a tak ze Ždiaru máme jen pár fotek - ty se nám podařilo polapit v sobotu brzy ráno (penzion Enrico a 2x kámoš Bééééda). |
|
|